Respektovaní muži nosili košile a dobře padnoucí obleky. Jeden si proto pořídil i Tony.
„K tomu přidejte to, co jsem na konci své neonacistické kariéry radil ostatním – nechejte si narůst vlasy, netetujte se, jděte na univerzitu, neporušujte zákon, přidejte se k policii nebo armádě. Nevzdávejte se svých myšlenek, vzdejte se ale vzhledu a aktivit, které lidi odpuzují," popisuje svá tehdejší slova.
Jenže ke zjištění, že obal prodává, nedošel jenom on, ale řada dalších extremistů. A ti dnes Tonyho trápí mnohem více než muži s těžkými botami."Když se to dostává do mainstreamu, cítíte, jak se prostředí energizuje. I na levici. Někdo s velkým mediálním nebo politickým prostorem dokáže pohnout tím, kde je střed."
Právě střed, který mizí, a vznik dvou extrémně polarizovaných skupin Tonyho děsí. „Je to jako ozvěna. Odlidšťujeme jiné lidi na základě toho, jak jsme přesvědčeni, že oni odlidšťují nás. Když ale parafrázují Martina Luthera Kinga - nemůžete porazit nenávist nenávistí."
Američtí neonacisté během pochodu ve Washingtonu D.C. v srpnu 2002 (Creative Commons Attribution Generic 2.0) | Foto: Elvert Barnes
Zpověď bývalého neonacisty. 'Nenávist kázaná v obleku je horší než ta v bomberu' | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
